Vypěstování semenáčků:
- Proveďte předosevní přípravu osiva dle druhu u jednotlivých dřevin.
- Smíchejte pěstební substrát s ostrým pískem 1:1.
- Připravte si misku a na dno nasypte drenážní vrstvu z perlitu, keramzitu nebo drobných kamínků.
- Rozprostřete pěstební substrát s pískem, urovnejte a důkladně navlhčete – nejlépe postřikovačem.
- Rozmístěte připravená semínka na povrch substrátu a zasypte slabou vrstvou jemného písku (břízu vysejte na povrch substrátu), znovu důkladně navlhčete.
- Misku umístěte na světlé místo (ne přímo na slunce) do tepla a udržujte povrch substrátu vlhký.
- Po vyklíčení ve fázi pravých lístků semenáčky přepikýrujte do samostatných květináčů.
Buk lesní (Fagus sylvatica)
Jedná se o listnatý, opadavý strom. Běžně dorůstá do výšky 30 m a více. Kmen je v dobrých podmínkách vzpřímený, větve směřují vzhůru. Kůra je hladká, světle šedá. Kolem zarostlých suků se z horní strany tvoří tzv. čínské vousy. Dřevo buku lesního je bez jádra, světlé, tvrdé. Na podélném řezu jsou viditelné lesklé, hnědé čárečky (zrcátka), typické pro buk. Dřevní póry jsou rozptýlené, nejsou na příčném řezu pouhým okem viditelné. Při zapaření nebo poškození houbami může být dřevo buku oranžové až načervenalé, příp. vytvářet tzv. nepravé jádro nebo mramorování. Pupeny a listy jsou střídavé, listy má jednoduché, s celistvým okrajem. Plody jsou ostnaté, chlupaté nažky na stopkách, zpočátku zelené, po dozrání jsou hnědé. Každý z plodů obsahuje 2 až 3 žlutohnědé bukvice, které v září až říjnu vypadávají.
V západní a střední Evropě je buk rozšířená domácí lesní dřevina. Roste především ve středních polohách. Je to převážně stinná dřevina, náročnější na vlhkost, hloubku půdy i obsah živin. Buk je poměrně citlivý na sucho, mráz a exhalace.
Pro překonání klíčního klidu je nutné osivo pravidelně dovlhčovat na 30 % vlhkost a uložit v teplotě + 3 až 5 °C po dobu 3 měsíců, dokud nevyklíčí, jinak osivo po vysetí 1 rok přeleží.
Javor klen (Acer pseudoplatanus)
Javor je velký, dlouhověký, listnatý, opadavý strom. Listy jsou vstřícné, jednoduché, dlanitě laločnaté se zoubkatým okrajem na dlouhém řapíku. Dosahuje výšky 30–40 m, má košatou korunu a silné větve. Kůra je v mladém věku hladká, později tvoří borku, která se odlupuje v nepravidelných, velkých šupinách, čímž připomíná kůru platanu (z toho vědecký název pseudoplatanus). Dřevo je tvrdé, světlé (nejsvětlejší ze všech javorů), bez jádra. Letokruhy jsou nevýrazné. Na podélném řezu je vidět malé lesklé čárečky zrcadélka. Nábytkáři vyhledávají dřevo s vlnitým růstem (fládrované) nebo očkovité dřevo. Plod: křídlatá dvounažka v převislých hroznovitých latách. Křidélka se spojují v ostrém úhlu (na rozdíl od javoru mléč nebo javoru babyka).
Roste v západní a střední Evropě a na Kavkazu, především v lesích ve středních a vyšších polohách. Pochází z horských lesů, proto je také nazýván javor horský. Často je také součástí komunální zeleně. Javor klen je polostinná dřevina, vyžaduje dostatek vláhy a živin. Roste i na kamenitých svazích a suťovištích. Dobře snáší mráz. Je citlivý na exhalace.
Pro překonání klíčního klidu je nutné osivo pravidelně dovlhčovat při uložení v teplotě + 3 °C po dobu 85 až 100 dní, jinak osivo po vysetí 1 rok přeleží.
Bříza bělokorá (Betula pendula)
Bříza bělokorá je listnatý, opadavý strom. Dorůstá do výšky 30 m. Koruna je vejčitá, řídká, koncové větvičky převislé. Svým habitem se podobá smuteční vrbě. Pupeny a listy rostou střídavě, listy jsou jednoduché, kosočtverečné až trojúhelníkovité, s pilovitým okrajem na poměrně dlouhých řapících. Kůra je hnědá až našedlá s bílou borkou, která se odlupuje v papírových prstencích. Obsahuje látky, které umožňují hoření v mokrém stavu. Ve spodní části kmene se vytváří tvrdá, hrubá, rozpukaná, černá borka. Dřevo: je měkké, bílé, s nádechem do červena, bez jádra. Letokruhy nejsou výrazné. Některé formy břízy mají zajímavou kresbu dřeva, zejména očkovitá a plamencová.
Bříza je rozšířena jako domácí dřevina téměř v celé Evropě a severní části Asie, jedná se o světlomilnou nenáročnou dřevinu. Snáší mráz, horko i městské prostředí, je proto průkopnickou dřevinou. Je to poměrně rychle rostoucí strom, středního vzrůstu, dožívá se středního věku.
Při výsevu se osivo nezasypává pro zabezpečení přístupu světla, které zajišťuje překonání klíčního klidu.
Borovice lesní (Pinus sylvestris)
Borovice je jehličnatý strom. V dobrých podmínkách může dorůst výšky až 40 metrů, na extrémních stanovištích naopak vytváří nízké jedince s pokrouceným kmenem a větvemi. Rozeznává se mnoho různých ekotypů a klimatypů co do velikosti, tvaru koruny a zavětvení. Kůra dolní části kmene tvoří šedohnědou, deskovitě rozpukanou borku, v horní části a u větví má barvu rezavou a odlupuje se v papírovitých šupinách, konce větví jsou pokryty kůrou zelenou. Jehlice jsou dlouhé 4 až 8 cm, vyrůstají ve svazečcích po dvou z krátkých brachyblastů. Na větvičce vytrvávají dva až tři roky. Květy jsou jednopohlavné. Samičí květy jsou kulaté, červeně vzpřímené na bázi letorostů. Samčí květy jsou sírově žluté na bázi letorostů. Borovice kvete v květnu až červnu. Plodem je šiška, která je v prvním roce po kvetení zelená, v druhém roce je šedohnědá, matná. Dřevo má viditelné letokruhy, barva dřeva je žlutá s oranžovým nádechem.
Vyskytuje se na rozsáhlém areálu v Evropě a severní Asii, v ČR je původním druhem. Často je pěstována v lesích. Jde o výrazně světlomilný strom, který velmi těžko toleruje zastínění. Z hlediska půdních nároků i klimatických podmínek se přizpůsobí velmi široké škále podmínek. Dobře snáší mrazy, ale i sucho a chudou půdu extrémnějších stanovišť. Patří mezi pionýrské dřeviny.
Pro lepší vzcházivost je dobré semena namočit na 6 hodin do studené vody.